V rámci diskuzního večera s Alvinem Korčákem a Petrem Ledvinou o minimalismu a odpovědné spotřebě jsme se mohli dozvědět nejen o tom, jak snížit svoji spotřebu, ale také, jak nakupovat co nejudržitelněji. V první části večera nastínil Petr Ledvina z ekologického institutu Veronica, jakým způsobem může jednotlivec vysledovat a zmírnit svůj dopad na životní prostředí.
Měřítkem dopadu lidské činnosti na klimatický systém země je uhlíková stopa, která nejčastěji udává součet vypuštěných skleníkových plynů na člověka za období jednoho roku. Spočítat si osobní ekologickou stopu můžete i vy, pomocí jednoduchého online dotazníku, tzv. kalkulačky, na stránce
www.uhlikovastopa.cz/kalkulacka. Výpočet uhlíkové stopy se soustředí na lidskou činnost v sektorech bydlení, dopravy, potravin a spotřeby. Jak zásadní jsou některá z našich rozhodnutí, demonstroval Petr Ledvina na grafu. Na jednoho obyvatele České republiky připadá 12,4 tun vyprodukovaného CO2 za rok. Pro představu ji můžeme snížit například nepoužíváním osobního automobilu o 2,4 tun CO2 nebo odpuštěním si (neuskutečněním) zpátečního letu přes Atlantik o 1,6 t CO2. I taková maličkost, jako je výměna klasických žárovek za LED osvětlení v domě, vede k úspoře o 100 kg CO2.
Uhlíková stopa vychází ze starší metody posuzování životního cyklu produktu nebo služby, z hlediska jejího působení na životní prostředí, sledující život produktu od prvotní těžby nerostných surovin, až po ukončení životnosti produktu.
Analýza životního cyklu (LCA) by teoreticky mohla uvědomělému spotřebiteli usnadňovat orientaci na trhu například při nákupu oblečení nebo potravin. Protože jsou však tyto analýzy většinou neveřejné a porovnávají jen dva výrobky navzájem, je vhodnější vyhledávat ekologické varianty zboží pomocí environmentálního značení, které má často základ právě v LCA. Ekoznačení je certifikováno nezávisle třetí stranou, a setkat se s ním můžeme u oblečení (např. Fair Wear), kosmetiky (CPK – Certifikovaná přírodní kosmetika), ale i výrobků ze dřeva (FSC- Forest Stewardship Council).
A jak souvisí udržitelná spotřeba s konceptem minimalismu? To vysvětlil ve druhé části přednášky Alvin Korčák stojící za blogem minimalisticky.cz. Podle tohoto blogu je minimalismus jako životní styl nástrojem, jak si udělat život jednodušší a přitom lepší, efektivnější a naplněnější. Vznik tohoto druhu životního stylu podnítil zejména nadkonzum, který umožnila masová produkce na počátku 20. století.
Minimalisté si skládají život jen z předmětů, na kterých jim skutečně záleží a jsou pro ně důležité. Zbaví se nepotřebných věcí, které jim v jejich zorném poli zbytečně berou jejich pozornost, a získají více času na to, co je naplňuje.
K tomu, abychom plně poznali benefity tohoto směru, nemusíme minimalismus praktikovat v extrémní podobě, jako například Američan Colin Wrigh, který žil po dobu tří let jen se 75 věcmi, zatímco průměrná evropská domácnost vlastní 150 000 – 200 000 věcí. Pokud potřebujete k praktikování svého koníčku početnou výbavu, pro účely minimalismu se jí rozhodně zbavovat nemusíte. Minimalismus by nikdy neměl jeho vyznavače deprimovat.
Jak na to? Oblíbenou taktikou je krabicová metoda, která spočívá v tom, že do krabice odložíme všechny věci z místa, které chceme vytřídit (ze skříně, kuchyně,…). 30 – 60 dnů taháme z krabice předměty, které používáme a vracíme je zpět na jejich původní místo. Po této době dostaneme jasný obrázek o tom, co používáme a co ne. Vytříděné předměty, které nám žádnou hodnotu do života nevnáší, můžeme poslat dál jejich prodejem nebo darováním.
Mnoho věcí, které si pořídíme, nepoužíváme, jen je necháme zabírat místo, což můžeme nazvat již zmíněným nadkonzumem. Podle Alvina Korčáka je hlavním hnacím motorem konzumu reklama. Denně jich naše smysly zaznamenají kolem 5 000 a na své potencionální zákazníky umí velmi dobře cílit. Jejich tvůrci jsou si totiž dobře vědomi, že svá každodenní rozhodnutí činíme z 95 % na základě emocí, a jen z 5 % na základě rozumu. Ve svých snahách přimět spotřebitele konzumovat produkt nebo službu, se je tak nebojí používat. Jedna z vůdčích emocí používaných v reklamě je štěstí. Nehledě na to, jak limonáda v plechovce chutná, si jistě taky užijeme dobrý čas, když ji budeme pít. Nákupy bez rozmyslu poté vedou k tomu, že nosíme jen 20% svého šatníku, a když se všechny naše věci už do třípokojového bytu nevejdou, pronajmeme si sklep nebo sklad.
Nadkonzum nedopadá negativně jen na naši planetu a peněženku, ale trpí také psychika. Každé rozhodnutí, které denně učiníme, o kousek vyčerpá naši mentální kapacitu. Ta je na začátku dne svěží, ale jak ji s každým dalším rozhodnutím ubývá, činíme horší a horší
rozhodnutí. V konečném důsledku tedy čím více energie věnujeme například rannímu výběru oblečení, tím méně kvalitní pravděpodobně bude důležitější rozhodnutí učiněné v průběhu dne. Zabránit tomuto jevu můžeme snížením možností výběru po vzoru některých osobností (Steva Jobse, Marca Zuckerberga…).
Není tajemstvím, že si většina lidí přeje být v životě šťastná. Jak ale Alvin Korčák vysvětluje, štěstí je prchavé. Pokud se tedy na chvíli cítíme šťastní, protože jsme si právě koupili zlevněné tričko, jedná se jen o výkyv z jakési standardní hladiny štěstí směrem nahoru. Radost nám vydrží týden nebo dva, a poté se zase cítíme stejně jako předtím, ne-li hůř. Na základě poznatků pozitivní psychologie tak radí, že bychom neměli usilovat o to, abychom se co nejčastěji vychylovali nahoru, ale o to, abychom dlouhodobě posunuli celou neutrální hladinu směrem nahoru a pokusili se omezit výkyvy směrem dolů.
K tomu nám mohou posloužit 4 nástroje:
- Prvním je flow – stav mysli, ve kterém jsme tak ponořeni do toho, co právě děláme, že nevnímáme čas ani okolní dění. Flow zažívá většina z nás, jen ne tak často, jak by mohla. Přichází k nám při čtení knihy, mytí nádobí nebo jakékoli jiné aktivitě. Plná soustředěnost na to, co právě děláme, nám umožňuje nejen odvést kvalitnější práci, ale také se cítit šťastnější. Jak se do tohoto stavu naprosto soustředěné motivace dostat popisuje kniha Hluboká práce od autora Cala Newporta.
- Druhým nástrojem je koncepce psychické odolnosti, pomocí níž se naučíme z negativních stavů, do kterých se během života běžně dostáváme, vytěžit vždy něco pozitivního. Když se nám pak přihodí něco špatného, koncepce resilience nám usnadní udržet si hladinu štěstí.
- Třetí v pořadí zmínil Alvin Korčák smysl naší práce. Není nutné hned odjet dobrovolničit do Ugandy. Smysl můžeme hledat v jakékoli práci, i v drobnostech.
- A co ve výčtu chybí? Samozřejmě – podle nejdelšího výzkumu kvality lidského života nejvíce rozhodují o spokojenosti v životě kvalitní mezilidské vztahy.
Jaký může být lepší čas zasadit se o spokojenost svých přátel a rodiny než období Vánoc? Ale nezapomeňte – slovy minimalisty: “Lepší než něco kupovat je strávit spolu kvalitní čas.”
